Nový měsíc- kniha

13. srpna 2009 v 9:04 | Katuuska.Cullen |  New Moon- Kniha
A máme tu další knížku. Tentokrát Nový měsíc.
Na internetu jsem se dočetla, že premiéra filmu ve spojených státech amerických by měla být někdy v listopadu ještě v tomto roce a knám by měl film dorazit o šest dní později.
Co je na tom pravdy, netuším.
A proty kteří jste knížku ještě nečetli, tak tu pro vás mám něco málo z knížky.
Mě osobně se tahle knížka líbila ze všech nejmíň. Jen konec byl úchvatnej, ale toho si nevšímejte:-)


Předmluva:

Měla jsem pocit, jako bych se lapila do takové té děsivé noční můry, kdy člověk musí utíkat, až mu praskají plíce, a přitom nedokáže přinutit tělo, aby se hýbalo dostatečně rychle. Jak jsem se prodírala tím netečným davem, připadalo mi, že mám nohy stále pomalejší a pomalejší, ale ručičky obrovských věžních hodin nezpomalovaly. S neoblomnou, lhostejnou silou se neúprosně blížily ke konci- ke konci všeho.
Ale tohle nebyl sen, a na rozdíl od toho, jak to chodí v nočních můrách, jsem neběžela o svůj život. Utíkala jsem, abych zachránila něco nekonečně cennějšího. Na mém vlastním životě mi v tuto chvíli příliš nezáleželo.
Alice říkala, že je bohužel dost pravděpodobné, že tu dnes obě zemřeme. Možná to mohlo dopadnout jinak, kdyby ji nesvazovalo to zářivé sluneční světlo. Jenom já jsem mohla volně přeběknout přes tohle prosluněné náměstí přecpané lidmi.
A já jsem nedokázala běžet dost rychle.
Takže mi bylo jedno, že jsme v obklíčení našich mimořádně nebezpečných nepřátel. Když hodiny začaly odbíjet a jejich údery vibrovali pod podrážkami mých pomalých nohou, pochopila jsem, že už to nemám šanci stihnout- a byla jsem ráda, že na mě čeká krvežíznivý nepřítel, nenápadně schovaný v záloze. Protože jako trest za to, že jsem to nedokázala, přijdu o veškerou touhu žít.
Ozval se další úder a slunce pražilo dolů přímo z nadhlavníku.

Úryvek z knihy:

Zvuk vln ke mně přicházel z velké dálky, snad z ještě větší, než když jsem šla po cestě mezi stromy. Ušklíbla jsem se, když jsem pomyslela na to, jak je voda asi studená. Ale nehodlala jsem se tím nechat odradit.
Vítr teď foukal silněji, vytvářel kolem mě deštivé víry.
Vystoupila jsem na okraj a oči jsem upírala do prázdného prostoru před sebou. Prsty u nohou jsem naslepo hmatala před sebe a když jsem nahmatala okraj skály, prsty jsem ho objala. Zhluboka jsem se nabrala dech do plic, zadržela jsem ho...a čekala.
,,Bello."
Usmála jsem se a vydechla.
Ano?Neodpověděla jsem nahlas, protože zvuk mého hlasuby mi rozbil tu krásnou iluzi. Zněl tak opravdově, tak blízko. Jenom když byl tak nesouhlasný jako teď, jsem si ho dokázala plně vybavit- tu sametovou hebkost a melodičnost, které tvořili ten nejdokonalejší ze všech hlasů.
,,Nedělej to," zaprosil.
Chtěl jsi, abych byla člověk, připomněla jsem mu. No, tak se na mě dívej.
,,Prosím. Kvůli mně."
Ale ty se mnou nechceš zůstat.
,,Prosím."Byl to jen šepot ve větru a dešti, které mi rozcuchaly vlasy a promočili oblečení- byla jsem tak mokrá, jako kdybych už dneska skákala podruhé.
Přesunula jsem váhu na bříška pod palci u nohou.
,,Ne, Bello!" Teď byl rozzlobený, a ten hněv byl tak roztomilý.
Usmála jsem se, zvedla jsem paže nad hlavu, jako kdybych už chtěla skočitm a nastavila jsem obličej dešti. Ale zvyk z plavání ve veřejném bazénu- hlavu předklonit, nohy připravit- byl příliš zakořeněný. Naklonila jsem se dopředu, nakrčila jsem se, abych měla větší pružnost...
A vrhla jsem se z útesu.

http://www.elegenda.sk/kthumb/admin/imgs/produkty/img1217237683.jpg
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama