1. kapitola- SMUTNÝ PŘÍBĚH 2/2

8. září 2009 v 19:05 | katuuskaworld |  Poslední Svítání
Pokračování Smutného příběhu. Doufám že se povídky líbi:-)

Zvedla jsem se z postele a zamířila si to do našeho obrovského šatníku. Edward mě následoval. Už jsem si snadno dovedla najít džíny a obyčejné triko. Dnes si ale vezmu na sebe něco co vypadá sexy. Začichala jsem a zamířila si to k poslednímu šuplíku komody. Tam jsem našla černé, obtažené kalhoty a modré tílko s velkým výstřihem. Modré tílo jsem si vzala naschvál. Věděla jsem, že mě má Edward v modré nejradši.
Hned jak jsem se převlékla jsem si to zamířila ke dveřím. Edward už tam stál, oblečený do džínů a černé košile. Vypadal božsky. Jakmile mě spatřil, vykulil oči a měřil si mě od hlavy až k patě. Pak se usmál a řekl: ,,Dneska ti to mimořádně sluší. Vypadáš..hm..sexy."
,, Děkuji ti. Ty jsi taky přímo k nakousnutí."
Vzal mě za ruku a utíkali jsme do bílého domu. Jak jsme se blížili, uslyšela jsem bít srdce. Nebylo to ale sdíčko Reneesme. To bije jinak. Takové to rychlé tampatampa. Takže to musel být Jacob. Kdo jiný taky? Už jsme stáli na verandě. Edwrad otevřel dveře a my dva vstoupili dovnitř.
Byli tam všichni. Carlisle seděl na pohovce a četl noviny. Alice s Esme uklízeli už tak uklizený pokoj. Emmet s Jasperem seděli u televize. Nesledovali ji, jen přepínali kanály. Rosalie s Jacobem krmili Nessie. Musela jsem se pousmát, když jsem viděla jak Reneesme krčí nos nad svou snídaní. Musel to být Sunar. Všichni se na nás podívali, když jsme vešli. Reneesme se usmála a přiutíkala k Edwardovi a přiložila mu teplou ručičku na krk. Edward si povzdychl a vzal jí do náruče.
,, Nessie, nemůžeš pít přece jen pořád krev. Měla by jsi jíst taky lidskou stravu."
Nesiie se zamračila. Nátáhla se ke mě a dala mi svoji hebkou ruku na tvář. Viděla jsem jak sedí u stolu. Na stole byli dva hrnečky. V jednom byl zajisté Sunar. A v druhém....nasála jsem....byla to krev. Reneesme vzala hrneček s krví a do dna ho vypila. Pochopila jsem, co mi tím chtěla říct. Krev má radši. Já jsem se usmála a Edward si povzdychl.
,,Půjdu s Nessie na lov. Kdo jde s námi?" zeptala jsem se.
Jacob se zvedl z podlahy. ,,Já půjdu s vámi. " oznámil.
,,Jestli jdeš ty, pse, tak já jdu taky." řekl Edward mírně zuřivým hlasem.
Nikdo jiný už nechtěl jít, tak jsme já, Reneesme, Jacob a můj milovaný manžel Edward šli lovit. Žízeň jsem neměla, ale alespoň se posílím.
Najednou se Edwrad zastavil. ,,Zastav se a poslouchej Nessie. Co slyšíš? Co cítíš?"
Reneesme se zastavila napjala ouška a zhluboka se nadechla. Napodobila jsem ji. Tak kilometr od nás na východ jsem ucítila teplou krev. Losy. Reneesme se rozběhla tím směrem. Nechali jsme jí náskok, jen Jacob se za ní rozběhl. Otočila jsem se na Edwarda. Vypadal jako anděl. Zřejmě se ho nikdy nenabažím. Vždy když se na něj podívám, jsem udivena jeho krásou. Zadíval se mi hluboko do očí. Jako by se snažil něco vyčíst. Ale to se mu nepodaří.
,,Na co myslíš, lásko?"zeptal se medovým hlasem. Nikdo na celé planetě nemá krásnější hlas než on.
Přistoupila jsem k němu, objala ho kolem pasu a řekla mu svůdným hlasem. ,,Na tebe."
Začal se sklánět k mému onličeji. Rychle jsem si stoupla na špičky a políbila ho. Líbal mě s takovou vášní, že kdyby se odněkud neozval Jacobovův hluboký řehot, myslím, že by jsme teď padali do mokré trávy. Tak jsme odložili to se jsme zamýšleli na někdy jindy a roku v ruce jsme utíkali směrem, odkud se ozýval Jacobův smích.
Přiběhli jsme na malou mýtinku, kde ležel vysátý los. Reneesme ke mě přiběhl, skočila mi do náruče a svým vysokým hláskem my oznámila: ,,Podívej se maminko, jak byl ten los veliký. A byl taky silný, ale já jsem silnější. Jsem stejně silná jako tatínek." zeskočila mě z náruče a hupsla do Edwardové. Všichni jsme se zasmáli.
,,Už jsi dolovila Srdíčko?"zeptal se Nessie Edward.
,,Ještě chci jednoho. Ale teď bych se moc ráda koukla, jak lovíš ty tatínku. A pak bude lovit máma a pak můj Jacob." zasmáli jsme se.
,,Dobře."
Edward začichal, zavřel oči a poslouchal. Pak se zničehonic jako střela rozběhl. My jsme letěli za ním.
Zastavili jsme se kousek od něj a pozorovali ho. Jeho kořistí se stala puma. Edward se přikrčil a skočil ladným pohybem. Šelma se bránila, ale proti Edwardovi neměla šanci. Ozval se řev té ubohé pumy, jak ji Edward vysával. Byla na něj krásná podívaná. Dělal to tak...zkušeně. Pořád se snažím Edwarda nabodobit, ale marně.
Pak puma padla mrtvá k zemi a Edward k nám vzhlédl, na tváři pokřivený úsměv. Reneesme zatleskala. Jacob se jen zašklebil. Pak se ozvala melodie, kterou měl Edward nastavenou jako příchozí hovor, na svém mobilním telefonu.
Edward zvedl telefon. ,, Halo?" Ozval se hlas, zřejmě Carlisleův. Edwrad jen poslouchal a pak ztuhl a aniž by položil mobil a pověděl nám co se stalo. Rozběhl se neuvěřitelnou rychlostí směrem k bílému domu. Takhle běžet jsem ho ještě nikdy neviděla.
Popadla jsem Nessie do náruče a rozběhla se za ním. Nessie mě přitiskla ručičku na tvář. Ukázala mi situaci, jak Edward najednou ztuhl. Otázku jsem lehce a rychle pochopila: Co se děje s tatínkem?
,,Nevím co se děje s tatínkem Nessie. Právě proto běžíme za ním, aby jsme to zjistili." Reneesme se na mě ustaraně podívala. Zřejmě slyšela paniku v mém hlase.
Doběhli jsme ke dveřím. Neobtěžovala jsem je jako člověk otevřít. Rozrazila jsem je. Všichni se na mě podívali. Edward seděl na pohovce vedle Carlislea, obličej schovaný v dlaních a mumlal něco jako: ,,To snad není možné."
Na zemi leželi noviny. Všimla jsem si, že ty samé si Carlisle řetl předtím, než jsme odešli na lov.
Zvedla jsem noviny a podívala se na stránku, která byla otočená na podlaze. Byla tam fotografie dívky a krátký článek:

Stručné zprávy z Norska- čtrnáctiletá dívka bezdomova hledá azyl!!

V Norsku se už celý týden zdržuje jako bezdomovkyně, zřejmě čtrnáctiletá dívka. Velmi krásná a bledá jako smrt. Zřejmě je sirotek.
Lidé ji viděli ve všech městech Norska. V každém městě se zdrží tak jeden den. Na sobě sosí potrhané tepláky, bílé a špinavé tričko a černou mikinu. Její jméno je neznámé. S lidmi se nevybavuje. Dá se říct, že se lidem snaží vyhýbat. Jako kdyby jí zrovna nevoněli.
Prosíme někoho, kdo by se ujal té nebohé dívenky a poskytl jí azyl. Nebo alespoň poslal na uvedenou e- mailovou adresu (viz dole pod článkem) menší finanční částku na její pomoc a stravu.
Spěchá!!!!!Podle zpráv je dívka už celý týden bez jídla a pití!!!!!!!

volejte: 548 256 931
e-mailová adresa: * norskaochranadetem@eu.cz

Ta dívka byla určitě upírka. To proto tak vyváděli?
,,Edwarde, ta dívka je upírka, že?" zeptala jsem se ho potichým hlasem.
Edwrad zvedl hlavu a podíval se na mě. Ach ne. Měl velice bolestný výraz v obličeji. Pak promluvil zlomeným hlasem.
,,To je Sára. Moje sestra. Je upírka."


*tato e-mailová adresa je vymyšlená
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama