6. kapitola- NOVÝ DŮM

6. října 2009 v 18:03 | katuuska |  Poslední Svítání
Po dlouhé době další dílek. Doufám že se povídky líní:-) Pište komenty ať vím:-)

6. NOVÝ DŮM
Jeli jsme v autě do Seatlu a tam nastoupili do letadla. Renesmee během letu usnula a Sára spánek předstírala.Bylo kolem nás spoustu lidí a my letěli celé dva dny. Až na Aljašku.
Právě jsme vystupovali z letadla. Auto už tam stálo. Edward nesl Nessie, protože pořád ještě spala. Byla vyčerpaná. V letadle měla záchvat a ostatní lidi kolem pěkně vyděsila.
Já celý den mlčela. Sára občas prohodila slovíčko s Renesmee, když byla vzhůru. Jinak poslouchala písničky z Nessiiiny mp3 s Edwardovými skladby. ,,Slibuju, že až přijedeme. Koupím ti vlastní přehrávač Sáro." pověděl jí Edward.
Edward mluvil, když měl s kým. Mě nechal mlčet, což bylo docela zvláštní. Musela jsem ho frustrovat.
Sedla jsem si na místo spolujezdce. Edward posadil spící Renesmee do auta a Sára si sedla vedle ní. Je dobře že Nessie spí. Možná to je poslední spánek. Zatím bylo domluveno že ji ještě dnes s Edwardem proměníme. Měla jsem strach. Kupodivu Renesmee to bylo jedno. Nezajímala se o to. Těšila se až se zbaví utrpení.
Jakmile Edward nastoupil, rozjeli jsme se aspoň stoosmdesátkou. Teď už mě ta rychlá jízda tolik neděsila. Ale že by mě bavila. To ne.
Jeli jsme mlčky až k novému domu. Byl úchvatný. Ještě krásnější než ten starý ve Forks. Byl otevřený. Jak jinak. Nějakým způsobem mě připomínal dům na Ostrově Esmé.
Vystoupila jsem a zamířila si to ke kufru auta. Sára se ocitla vedle mě a vzala svůj kufr.
,,Mám vzít ještě něco Bello?"
,,Ne Sáro. Já to poberu."šeptla jsem směrem k ní.
Edward vzal Renesmein kufr do jedné ruky. V té druhé nesl Renesmee.
,,Bello, miláčku. Dej mi ten můj kufr. Já ho vezmu."
Jen jsem zakroutila hlavou.
Povzdechl si. Zavřel kufr a šli jsme na verandu. Dveře už byly otevřené. Sára byla uvnitř.
Vešla jsem. Ostatní nás pozdravili.
,,Bello, Edwarde. Váš pokoj je ten vedle Nessie a Sáry. Sára už je v pokoji. "
Usmála jsem se na Esme, když nám sdělila kde je náš pokoj.
Šla jsem po schodech nahoru. Edward šel tiše za mnou. Přešla jsem pokoj holek a šla vedle do pokoje. Byl náš. Byl modrý. Byl krásný. Velká a široká postel s modrou pokrývkou byla uprostřed pkoje. Pak tam byly další dveře. Určitě tě od šatníku. Dále tam bylo velké rádio. A kolem sbírka Edwardových cd. Pak tam byl malý psací stůl na kterém ležel můj notebook s Charlieho domu. Píchlo mě u srdce. Charlie, Jacob, Fokrs.
Složila jsem se na postel. Objala si kolena a scholila se do klubíčka a poddala se svému zoufalství....
Najednou mě objímali něčí paže. Vzhlédla jsem. Edward se na mě díval bolestným pohledem.
,,To nic. Nech mě být." zašeptala jsem zlomeně.
,,Nic?A být tě teda nenechám. Bello, Bellinko." posadil si mě na hruď a hladil mě po tváři. ,,Bello. Moc se ti omlouvám."
,,Za co prosím tě?"
,,Za to, že sjem ti vstoupil do života a celý ti ho převrátil naruby. Rzí mě že jsem ti způsobil proměnu. Mrzí mě-"
,,Edwarde jestli ihned nepřestaneš odejdu odsuď."
,,Promiň, ale já-"
,,Edwarde Cullene, poslouchej mě. Nikdy jsem jedinkrát nelitovala ani nelituju a ani nebudu litovat, jak říkáš, všechno způsobil. Já se se vším vyrovnám jen ne s tím že bych měla být bez tebe. Bez své rodiny. To nikdy. Rozumíš tomu? A už na mě prosím nechoď s těmi řečmi, jako že za všechno můžeš. Rozumíš?"
,,Ano."
Začali jsme se líbat. Musela jsem se odtáhnout, když už začínal být polibek hlubší a vášnivější. Něco jsem si totiž uvědomila.
,,Měli bychom jít dolů. Nechovala jsem se přílíš přívětivě, když jsme přijeli. A navíc Renesmee už bude vzhůru."
,,Jak chceš."
Chytl mě za ruku a společně jsme seběhli dolů do obývacího pokoje, kde byli všichni.
,,Já-"
,,To je v pořádku Bello. Nemusíš se za nic omlouvat. My tě chápem." řekla mi mateřsky Esme a objala mě.
,,Vím, že je to těžké." pošeptala mi do ucha a políbila na tvář.
,,Nikdy nebudeš sama. Dcero."
,,Díky Esme."
,,Za málo."
,,Takže to jsi truchlila Bello? Hm...a já myslel, že si to už nevydržela. Byla si bez sexu dva dny. No to je přece hrůza že?" Emmetovi očích vesele hrálo.
Z hrudi se mi ozvalo vrčení.
,,Bojím se tě sestřičko. Strašně moc."
,,Emmete, myslím že jsme se vsadili, ne?"
,,Obnovuju sázku."
No už jsem nebyla novorozená, takže by mě asi hladce přepral.
Podívala jsem se na Alici, tak, aby to Emmet nezpozoroval. Alice se rozostřili oči. Nachvíli nahlídla do budoucnosti. Pak se na mě podívala a nepoznatelně zakroutila hlavou.
,,Dnes ne Emmete. Necítím se na to."
,,No samozřejmě, protože víš, že bych tě porazil." zakřenil se.
,,Emmette, a proč použít svaly?Proč ne hlavu?"
,,Jak to myslíš?"
,,No co kdybychom, místo páky udělali něco, u čeho se musí přemýšlet."
Alice se zásmala zvonivým smíchem.
,,Co?" skoro vrčel. Ušklíbla jsem se.
,,Teď ne Emme. Vypadáš dost vyčerpaně. Ještě před soutěží by sis měl zajít na lov, aby si nebyl tak vyčerpaný. Tvá hlava to bude potřebovat."
Z hrudi se mu ozvalo vrčení.
,,Nessie? Kdy?" zeptala jsem Renesmee šeptem. V tom všichni ztichli.
,,Já nevím.Chtěla bych brzy. Zrovna předchvílí jsem měla naštěstí poslední záchvat dneska."
,,Promiň mi to Nessie. Že jsem u toho nebyla."
,,Prosím tě mami. To je naprosto v pořádku."
,,Renesmee, řekni si a my to s mámou uděláme."
,,Hm...asi až zítra. Zítra odpoledne. Ve tři hodiny. Prosím. Jeden záchvat ještě přežiju."
,,Renesmee, pojď se navečeřet. Uvařila jsem ti steak s americkými bramborami." zavolala s kuchyně Esme.
Muselo být šest hodin.
,,Už běžím."
Ještě asi tak do devíti jsme byli všichni spolu. Pak už jsme šli Nessie uložit do postele k poslednímu spánku. Moje nervozita byla horší a horší.
,,Spi Renesmee, zítra už spát nebudeš." řekl jí sladce Edward.
,,To je dobře. Alespoň budeme moct celou noc něco podnikat se Sárou. Budeme jako dvojčata." říkala dychtivě.
,,Dobrou, beruško. Hezky se vyspinkej."
,,Dobrou mami. Dobrou tati. Mám vás ráda."
,,Ehm Edwarde?" zavolala na Edwarda ještě Sára.
,,Ano Sáro?"
,,Můžu s vámi mluvit?"
,,Jistě. Ale půjdeme k nám do pokoje. Ať může Nessie spát."
Šli jsme k nám do pokoje. Sára si sedla na malou pohovku a my na postel.
,,Tak Sáro, mluv."
,,Ehm, no já nevím jak. Prostě bude Nessie stejná?Bude novorozená?"
,,To nikdo neví. Ale zřejmě ne úplně. Ale I kdyby byla bude to dobré. Myslím, že její sebekontrola bude stejně dobrá jako byla kdysi u Belly." a usmál se na mě.
,,Hm. Děkuju. To je asi všechno. Omlouvám se že jsem vás zdržela od..."
,,Takže I ty Sáro začneš?" zeptala jsem se jí nevěřícně.
Opatrně se usmála. A pak odešla.
Hned jak se dovřeli dveře mě už Edward líbal hladově na krku.
,,Bello." vzdychl.
No a už můžete hádat, co se dělo potom. Emmet měl pravdu. Být bez jeho těla, to je hřích.
Zasmála jsem se.
 


Komentáře

1 Chicky♥SB♥ Chicky♥SB♥ | Web | 6. října 2009 v 19:16 | Reagovat

pěkný dess :-)

2 tea tea | Web | 7. října 2009 v 8:34 | Reagovat

krásný!a taky máš pěkný design :-)

3 bella21 bella21 | Web | 7. října 2009 v 12:33 | Reagovat

ahojky rychlej obeh a moc hezzi des :-P

4 tea tea | E-mail | Web | 7. října 2009 v 18:08 | Reagovat

ahooj,jo mám se skvěle a ty? :-)

5 NikkiR NikkiR | Web | 8. října 2009 v 21:35 | Reagovat

Nádhera!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama